„V každé z nás je esence bohyně.“ To je motto Veroniky Lančaričové, která je velmi inspirativní a všestrannou tvůrkyní. Pracuje pro obchůdek Maluna.cz a spolupracuje s blogem Kalíšek.cz. Vytvořila úžasný projekt Boho žena, miluje rituály, maluje a píše. Jestli si říkáte, jak to všechno zvládá, tak to zajímá i mě. A to jsem ještě nestihla mluvit o jejích cestách do Brazílie a chystané knize o menstruaci.
Pohodlně se posaďte, bude to jízda. Tentokrát v rozhovoru o tvoření, menstruaci a ženství s Veronikou Lančaričovou.
Verunko, teda ty jsi opravdová Tvůrkyně. Tvoříš toho opravdu mnoho. Prosím tě, prozraď nám, kde na to všechno bereš energii? Mám dojem, že když člověk dělá, co ho opravdu baví a jde to z jeho srdce, tak to vše funguje jaksi snadněji, vnímáš to také tak?
Ano, vnímám to tak, avšak dodávám, že ale určitě ne samo. Za vším, co člověk dělá, je mnoho hodin práce, plánování, nadšení, velké vášně, euforie, ale i chvil, kdy má pocit, že nic nemá smysl, a že by bylo daleko jednodušší se na všechno (vy víte co). 🙂 Přijde mi důležité ukazovat i tuto stránku věci, protože mám pocit, že se na ni často zapomíná. Z mnoha rozhovorů či sociálních sítí lehce nabýváme dojmu, že „ta žena musí být snad superwoman“ a já úplná nicka, když toho nedělám ani z poloviny jako ona.
Ale realita je často někde jinde. Například se nedočtete, že daná žena má uklízečku, paní na hlídání nebo třeba manžela, který je hodně doma a pomáhá také. Nic z toho není špatné, jen je dobré si toho být vědom. Uvědomit si, že když chci něco tvořit, potřebuji někde jinde ubrat a nechat si pomoct – pro každého z nás má týden stejný počet dní a den hodin.
A i mé tajemství je jednoduché: nejen, že dělám, co mě baví a snažím se být efektivní, ale hlavně zatím nemám děti a tak mám na vše více prostoru a času. Určitě budu tvořit, i když děti přijdou, ale rozhodně to nebude v takovém rozsahu jako nyní. A tak jsem s tím naprosto v souladu. Uvědomuji si to, a proto si nyní vážím každé volné chvíle, co mám a snažím se ji naplňovat smysluplně.
Považuji tě za odbornici v krásném tématu a tím je menstruace. Máš pocit, že my ženy dnes svou menstruaci vnímáme dobře? Víš, narážím na tu „modrou krev“ v reklamách a dojem, že si dáš tampón a můžeš uběhnout maraton. Jak to vidíš ty?
I když se tématem aktivně zaobírám denně již mnoho let, s označením odbornice bych byla opatrnější. 🙂 Naopak, poslední dobou vidím, kolik otázek se přede mnou ještě rozprostírá. Je stále co se učit a dozvídat. Například nyní jsem překládala jeden článek o souvislosti menstruace, porodu a různých hormonů a už třetí den nad tím fascinovaně přemítám. Člověk ty informace ví, pak je stačí uchopit trochu jinak, přečíst si to jinak napsané a je to vše úplně nové…
Určitě se situace ohledně menstruace hodně mění, učíme se o menstruaci bavit jako o normální součásti našeho života. Fascinuje mě vidět ten kus práce, vývoj, který se v této otázce za poslední roky udál. Dnes už třeba bereme za samozřejmost, že se menstruace zmiňuje v televizi (i když je tam pořád ta modrá tekutina) – ale není to tak dávno, kdy tomu tak nebylo. Poprvé slovo menstruace zaznělo na televizních obrazovkách až v roce 1985. I když jsme ušli velký kus cesty, pořád není hotovo. Mnoho žen stálé vnímá menstruaci jako nutné zlo, protože ji neprožívají pohodově, mají bolesti a podobně. Dobrá zpráva je, že vše je možné změnit. Chce to čas a trochu se nad daným tématem zamyslet, proto jsem i sepsala komplexní knihu o menstruaci.
Prozradila bys nám, co teď u vás v obchůdku z menstruačních pomůcek frčí nejvíce?
V našem obchodě Maluna.cz nabízíme mnoho variant menstruačních pomůcek tak, aby si dokázala vybrat každá žena. Vždy se ptáme konkrétní ženy a podle toho doporučujeme konkrétní pomůcky a popřípadě konkrétní značky menstruačních kalíšků. Ženy se často ptají na ten nejlepší kalíšek nebo na ten nejprodávanější, ovšem to nemá dostatečnou vypovídající hodnotu – důležité je, aby daný kalíšek či pomůcka byla tou nejlepší právě pro ni. 🙂 Za zmínku ale určitě stojí menstruační houbičky nebo třeba bylinkové směsi pro ženskou bylinnou napářku – to nám poslední dobou opravdu frčí. 🙂
Ráda bych se ještě zastavila u té zmínky, že píšeš. Protože, to není jen tak do šuplíku. Píšeš knihu o menstruaci, která už brzy uvidí světlo světa a já se na ni opravdu těším! Prozraď nám víc.
Kniha už je dopsaná, haha, právě že už dlouho. Někdy se ale vše poskládá trochu jinak, než bychom čekali. Když jsem začínala psát, byla jsem tak „nastřelená“, že jsem si myslela, že ji snad sepíšu přes noc. To se pochopitelně nestalo. 🙂 Kdyby mi tehdy někdo řekl, že celý proces vzniku od A do Z bude trvat více než 3 roky, asi by mě trefilo. Ale to jsem tehdy naštěstí nevěděla. Dnes už ale vím, že vše potřebuje svůj čas a někdy je to déle, než si myslíme my. A tak je to se vším.
Netajím se ovšem tím, že už se na křest opravdu moc a moc těším! A tak 28. května 2019 pokřtíme knihu Ženství jako dar aneb menstruace ve 21. století. I když jsem její autorka já, považuji ji za naše společné dítko s Ilonou Bittnerovou, neboť jsem s ní mnoho věcí konzultovala, vše pročítala, občas přepisovala a byla na to od začátku se mnou.
V průběhu psaní jsem dostala nejednu otázku, proč píšu tak divnou knihu a proč zrovna o menstruaci. Právě takové otázky mě utvrzovaly v tom, že téma je správné, a že je to skutečně potřeba. Hlavní popud sepsat takovou knihu byl ten, že skoro veškerá literatura na téma menstruace byla o tom, co to menstruace je, jaké problémy z ní mohou plynout a jak to mohu řešit (nejčastěji hormonální antikoncepcí). A já jsem zkrátka chtěla sepsat knihu, která by byla napsaná ženou pro ženy, nikoli z pohledu lékařského, ale toho lidského.
Už od začátku jsem věděla, že kniha bude mít třináct kapitol, protože pro mě číslo 13 je s ženou úzce spojeno – většina žen totiž během roku prožije právě 13 menstruací. A ještě k tomu datu! 28. května je Mezinárodní den menstruace (Menstrual Hygiene Day). A proč je to právě 28.5 ? Průměrný menstruační cyklus trvá 28 dní a průměrná doba menstruace 5 dní. Každý rok se s kolegyní Ilonou a Kalíšek.cz snažíme do akce zapojovat. Když jsem ji psala, jak se zapojíme letos, odvětila, no, třeba bychom mohly pokřtít knihu. Zasmála jsem se, haha, to by sice bylo super, ale víš, že máme jiné termíny od tiskárny a grafičky. Pak jsem nad tím začala přemýšlet a říkám si, počkat, ale kdy jindy naši knihu pokřtít než právě v toto datum?! To mi dává smysl. To prostě nějak vymyslíme a půjde! A ono taky jo!!!
Verunko, ty jsi žila v maringotce. Máš hodně blízko k přírodě, ze které bereš inspiraci pro své obrazy. Byla to nejspíš velmi silná zkušenost. Chtěla bys být přírodě zase takto blízko? Jak se ti daří propojit tvou lásku k přírodě a svět, který je dost online?
Ano, žila jsem a ano, byla to neuvěřitelně silná zkušenost, ze které čerpám a zřejmě navždy budu. Dalo mi to neuvěřitelně moc, hlavně vnitřně. I když jsem vyrůstala na farmě, to největší zamilování do přírody se událo právě během těch dvou let v maringotce. Když mluvím o lásce k přírodě, není to pro mě zajet si někam na výlet, ale je to hluboká úcta k celým přírodním procesům, které jsou tak promakané. Je to stálé žasnutí nad tím, jak z pidi semínka vyroste jídlo. 🙂 Vím, že se do přírody zase vrátím, že se budu věnovat pěstování a mít velkou zahradu, a že tam budu se svým mužem a rodinou. Kdy to bude, ti nepovím, ale vím, že to bude. 🙂 Vím, že až budu takto žít, nebudu tak moc online jako nyní a budu tvořit méně na papír a více v zahradě – tak možná proto nyní tvořím více, abych si nadpracovala. 🙂
A ještě mě neskutečně zajímají tvé cesty do Brazílie. Já vím, to je jako, když se mě někdo zeptá na Indii, povídala bych hodiny, ale mohla bys vypíchnout esenci…co tě tam táhlo, cos tam objevila?
Brazílie byla v mém životě velmi silně přítomná skoro tři roky. Letošní lednovou cestou se v určitém ohledu toto téma uzavřelo. Připadám si vlastně jako hrdina knihy Alchymista, který putoval světem, aby ten největší poklad našel doma. Já jsem se toho v Brazílii hodně naučila, ale to nejdůležitější pro co jsem si tam přijela, bylo propojení se s přírodou u vodopádů Iguacú. Bylo to něco tak silného a většího než jsem já. Cítila jsem, že jsem se tam měla vydat, abych si uvědomila, že se potřebuji přestěhovat zase zpátky do přírody. Složila jsem tam velmi silný slib, který je samozřejmě mezi mnou a přírodou. Ale vždy budu z těchto cest čerpat a i z poznání brazilské přírody, která je v mých očích takovou kolébkou přírody. Jakpak by ne, když se právě v Jižní Americe nacházejí plíce světa. A jestli tam jsou plíce, tak v české přírodě je pro mě rozhodně srdce. 🙂
Ráda sleduji tvůj projekt Boho žena. Kdo je to boho žena? A je něco, co nám ženám v dnešní době chybí?
Projekt Boho žena vede (nejen) ženy k uvědomění, že my sami jsme tvůrci svého života. Uvnitř sebe máme tvořivý potenciál, skrze který si můžeme sTVOŘIT svůj svět a naplňovat své sny a přání. V každém z nás je originální božská jiskra, esence, která utváří naší podstatu a jedinečnost. Název projektu je pro mě takovým hravým propojením několika rovin: žena, jež si uvědomuje svou originální božskou částečku, milovnice boho stylu a bohémsky si užívá života. V názvu je ale také slovo „boh“, které je základem nejen pro boha, ale také pro bohatství. A nedávno se mi propojila ještě jedna rovina a to ta, že boho styl se ve světě nazývá také Bohemian style. A Čechy jsou? No přece Bohemia. 🙂
A na otázku, co nám ženám nyní chybí, odpovím až za čas, protože bych tím prozradila další směřování projektu, na kterém nyní usilovně pracuji. 🙂
A měla bys na závěr nějaký vzkaz pro cyklické jogínky, co by pro sebe mohly udělat?
Dovolit si a věřit. Dovolit si mít to nejlepší a věřit, že se to právě mně splní. Protože – to, co je nejlepší pro mě, není nejlepší pro někoho jiného. 🙂