Jóga není jen fyzické cvičení. Jóga je cesta. Tak to cítím já. Vnímám, že můžu pokračovat na své cestě jinak – všímavěji, vědoměji. Vidím, jak se mi díky sebepoznání rozšiřují obzory a možnosti. A velmi k tomu přispělo také poznání o tom, jak se prolíná jóga a psychosomatika.
Věřím, že mi dáš za pravdu, když řeknu, že naše tělo, mysl a duše jsou propojené. To prostě cítíme sami na sobě a nepotřebujeme k tomu žádné sáhodlouhé studie.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Možná to znáš sama na sobě. Když cítíme smutek a chce se nám plakat, hrudník se zakulatí, ramena ztěžknou, cítíme tlak na prsou, srdce se jakoby sevře. Jakmile se vypláčeme a uvolníme emoce, pak se můžeme najednou zhluboka nadechnout a narovnat se. Máš to také podobně?
Naučila jsem si vnímat tyto souvislosti. Pochopila jsem, že můžu cvičit jógovou praxi pro otevření hrudníku, nosit zelené oblečení (které podporuje 4. čakru) a nebo meditovat nad růženínem. To však ještě neznamená, že se otevře mé srdce. K tomu je potřeba vše pochopit i na hlubší úrovni vědomí a emocí.
Začala jsem si hodně klást otázky, začala jsem hledat odpovědi a taky jsem se naučila trpělivosti, protože ne na všechno jsem hned připravená. Některé odpovědi a životní lekce potřebují čas.
A tak, jak jsem začala naslouchat svému tělu, začala jsem ho vnímat, milovat a respektovat, uvědomovala jsem si častěji, jak jsou mé neduhy a bolesti spojené velmi úzce s tím, co prožívám na emoční úrovni. Dostala jsem se k psychosomatice.
Psychosomatika hledá příčiny fyzických potíží uvnitř naší duše. Tento přístup přináší pohled, který je holistický. Vše je propojeno se vším. Tělo nám dává signály. Pokud je v harmonii i naše mysl, jsme zdraví. V případě, že dojde k disbalanci na duševní úrovni, tělo se projeví.
Můj příklad:
Můj první kontakt s psychosomatikou „na vlastní kůži“ proběhl před deseti lety, když jsem se poprvé vracela z Indie. Bylo to po půl roce a já jsem se těšila domů plná zážitků a nových zkušeností. Po příletu jsem měla velmi silně zanícené oko, bylo celé červené a pálilo. Jasně, říkala jsem si, to bude ta klimatizace v letadle a změna prostředí. Sáhla jsem však po knize Co nám tělo říká od Miroslava Hrabici a dočetla jsem se, že zánět v oku může být způsobený tím, že nechceme vidět, jak se naši milovaní chovají. No jistě! Přesně toto jsem cítila. Viděla jsem, jak se má maminka i po půl roce trápí nad stejnými problémy a moc mě mrzelo, že jí nemůžu pomoct ani po té, co jsem vyrazila do světa a nasbírala zkušenosti. Nemělo smysl ji měnit, vysvětlovat, jediné, co jsem mohla udělat (na doporučení pana Hrabici) bylo, jít svým vlastním příkladem. A to jsem také udělala. Do oka jsem si kápla světlíkové kapky a do druhého dne bylo zarudnutí i bolest pryč. Pochopila jsem příčinu a nastavila si svůj vzorec jinak.
A co jsem se díky psychosomatiky naučila?
- Pochopila jsem, že je potřeba hledat v sobě. I když jsem nahlédla do psychosomatické knížky, ne vše se mnou rezonovalo. V textech byly uvedeny různé příčiny nemocí, ale já jsem se s nimi neztotožňovala. Cítila jsem, že se mě dotkla věta, dvě. Ladila jsem se na to, co vnímám, že souvisí s mým příběhem.
- Zjistila jsem, že jsem zodpovědná za svůj stav já sama kvůli a nebo díky svému vnitřnímu nastavení. Nejsou to ostatní. Nejsou to oni, kdo mě naštvali nebo rozesmutnili. Je to moje reakce. Záleží jenom na mě, jak se s danou situací vypořádám.
- Věděla jsem tedy, že také cestu zpátky k harmonii musím ujít také sama. Cítila jsem, že tak jako jsem se JÁ dostala do stavu, ve kterém nejsem spokojená, tak stejně JÁ sama musím vyjít ven. A považuji za naprosto přirozené hledat svou cestu, která může být pro každého jiná, pro mě je to jóga, meditace, můj deník, příroda. A co je to pro tebe?
- Nebojím se říct si o pomoc. Na některé věci hold neumím přijít sama. A tak jsem o tom mluvila. Když si sama nevím rady hledám zkušeného průvodce. Někdy je to psychoterapeut, jindy rozhovor s milovanou sestrou nebo kamarádkou. Někdy potřebuji víc informací a tak hledám a opět cest je mnoho…regresní terapie, rodinné konstelace, kraniosakrální terapie…
- Překvapuje mě, jak rychle nemoc odezní, když pochopím souvislosti. Někdy je cesta delší. Záleží, jak hluboko jsou naše vzorce zaryté uvnitř a jak dlouho jsme je nechali hnít. Jak dlouho jsme ignorovali volání našeho těla, abychom si odpočinuli, uvolnili se nebo vyřešili nějakou tíživou situaci.
- Uvědomuji si, že pouze svým novým nastavením mohu způsobit to, že se nemoc znovu nevrátí. Potřebuji měnit staré vzorce, které nefungovaly a hledat to, co je pro mě funkční. Je to krásný proces očisty, někdy bolestivý, ale pak osvěžující…Jako když si uklidíte ve skříni. Máte z toho dobrý pocit, ale to ještě neznamená, že ta skříň zůstane krásně uklizená navždycky, je potřeba se o ní starat. Stejně tak, jako je potřeba pečovat o naše tělo, mysl i duši.
Jak vnímám propojení psychosomatiky a jógy?
Abych mohla vnímat své tělo, potřebuji se na něj naladit. A to osmihodinovým sezením u počítače prostě nedosáhnu. Jóga mě tedy přivedla ke zjemnění smyslů. Díky tomu, že dokážu během jógové praxe ztišit svůj dech, vnímat to, jak se pevně dotýkají má chodidla země, rozpoznávat, co si k sobě můžu dovolit (v různých fázích svého cyklu), to všechno mě vede k tomu, abych pak mohla láskyplněji o své tělo pečovat i mimo podložku. Díky jógové praxi prostě chápu své tělo víc a daří se mi lépe vnímat signály, které mi dává.
Netvrdím, že toto je cesta pro každého. Jen věřím, že spoustu odpovědí máme v sobě. Občas je nechceme slyšet, protože máme strach ze změn, které by mohly přijít. Bojíme se, že ztratíme „jistoty“, které v životě máme. Mimochodem k čemu nám jsou jistoty, ve kterých se necítíme dobře. A těch důvodů může být spousta.
Mně se osvědčilo ponořit se dovnitř a naslouchat si a tělo pak umí ukázat, co se děje. Ráda si pokládám tyto otázky:
Přeji tedy mnoho sil na cestě i tobě, ať tě vede k souladu a máš spoustu energie, kterou můžeš rozdávat dál. A kdybys ses chtěla naladit na sebe a hledat odpovědi uvnitř, nahlédni do programu Cesta k souladu, věřím, že ti otevře dveře.
Doporučená literatura:
Dahlke, R., Dethlefsen, T. Nemoc jako cesta. Triton, 2011.
Hrabica, M. Co nám tělo říká. Hrabica, 2007.
Klímová, J., Fialová, M. Proč (a jak) psychosomatika funguje. Progressive consulting v.o.s. 2015.
