Na začátku bylo vědomé rozhodnutí. Cítili jsme, že jsme připraveni. Věděli jsme, že teď je ta správná doba. Přáli jsme si přivést na svět duši a stát se na chvíli průvodci na její cestě. Snili jsme o tom, počít dítě.
Ráda budu sdílet mou cestu od tohoto rozhodnutí až k porodu. Sama bych totiž v průběhu těhotenství taky uvítala nějaké záchytné body, které by mě nasměrovaly k hlubšímu prožití těhotenství a přípravě na porod. Každá žena si však potřebuje najít svou vlastní cestu. A tak jsou tyhle moje poznatky opět výsledkem mého subjektivního hledání a nalezení toho, co fungovalo pro mě. Nerada bych nějak generalizovala a tvrdila, že to platí obecně, obzvlášť, když jsem si tuto cestu prošla zatím jen jednou. Ale věřím, že něco z toho, co jsem vyzkoušela, může být inspirací pro (nastávající) maminky, které si své těhotenství chtějí užít vědomě.
Tak pokud se chceš inspirovat o tom, jak prožít své těhotenství v souladu, čti dál. Jde to a je to nádhera!
1. Očista a vědomá příprava
Když jsme se s manželem shodli, že je ten správný čas, oba dva jsme se nejdříve pustili do očisty. Připadalo mi přirozené pročistit své tělo než do něj pozveme čistou dušičku. Pořídila jsem nám v mém oblíbeném bylinkářství čaje sestavené na míru pro každého z nás. Zdeny držel každý týden svůj oblíbený jednodenní půst a já jsem si udělala svou jógovou očistu slanou vodou.
Byla jsem šťastná, že jsme oba dva naladěni a že víme, že chceme, že jsme připraveni. Tohle pro mě bylo neskutečně důležité. Důvodem totiž bylo to, že já jsem byla neplánovaná a rodiče se tak „museli vzít“, protože „co by tomu řekli lidi“! A tak jsem si už od puberty neskutečně moc přála, abych jednou naše miminko přivedla na svět vědomě. Nechtěla jsem, aby „se to nějak stalo“. I když nakonec…
Já jsem si dříve zvolila spojit mé rodiče, byť jen na pár let. Teď jsem věřila, že naše děťátko se rozhodne přijít k nám, až jsme na něj budeme připraveni. A tak se taky stalo. Víme, při kterém milování k nám připlulo. Bylo to na naší svatební cestě v den, kdy jsme na Bali viděli delfíny. Zalila nás obrovská vděčnost.
2. Předporodní kurz, péče o novorozence
Přiznám se. Hned na začátku jsem se nechala zahltit obrovskou dávkou informací, které se najednou začaly valit ze všech stran. Nechala jsem se pohltit internetem. Sto lidí, sto chutí. Bylo to šílené. A pak jsem řekla dost a pečlivě jsem si začala vybírala zdroje. Přestala jsem číst zkušenosti neznámých maminek a začala jsem se ptát žen okolo sebe…na jejich zkušenosti s těhotenstvím, porodem a mateřstvím. Věděla jsem totiž, jaké ty mé kamarádky jsou, jestli jsou klidné nebo spíš střely a podle toto jsem si dávala jejich zkušenosti do souvislostí.
Od začátku těhotenství a vlastně už dlouho před tím bylo mé velké přání prožít přirozený porod. A s tímto záměrem jsem si zvolila také předporodní kurz. Skvělá porodní asistentka Kristýna N. Zemánková nás provedla těhotenstvím i porodem. Jen když jsem došla domů dolehla na mě tíha toho, jak si představuji porod já a jak jsou porody vedené v porodnici. A tak přišlo už poněkolikáté na velké zvažování – doma nebo v porodnici?
Hodně informací se točilo okolo porodu. Tím však všechno teprve začíná! A tak jsem si s radostí zkoumala věci okolo látkování, šátkování, masáží miminek a kdo ví co všechno. Tohle mi velmi usnadnil parádní kurz Péče o miminko od Lucky Harnošové, která propaguje mě blízké Kontaktní rodičovství.
3. Porodní asistentka jako spřízněná duše
Bylo pro mě velmi důležité, abych u porodu (ať už bude kdekoliv) měla (kromě svého manžela) spřízněnou duši. Přála jsem si mít vedle sebe ženu, která mě zná a ví, co si přeji, která by mi byla průvodkyní i v průběhu těhotenství. Přála jsem si někoho, s kým se na sebe naladíme, někoho, kdo bude mít podobný pohled na porod a bude respektovat mé přání.
Našla jsem ji a opravdu jsme si hned „sedly“. Takže kromě prohlídek u mé gynekoložky jsem absolvovala těhotenské poradny také u svého nového anděla.
Věděla jsem, že porod je moje zodpovědnost, že to nikdo jiný za mě neudělá, ale bylo velmi příjemné vědět, že porodní asistentka bude na blízku. A tak jsme začali zvažovat různé varianty. A mým velkým přáním bylo si prožít porod doma. Bylo to obrovské rozhodnutí, které jsem několikrát oplakala. S manželem jsme strávili hodiny diskuzemi a zvažováním pro a proti. A na konci bylo rozhodnutí nechat si dveře otevřené oběma variantám. Když půjde všechno dobře, zůstaneme doma s porodní asistentkou, kdyby se nám cokoliv nezdálo, ihned jedeme do porodnice. Bylo to neskutečně těžké si to ustát před okolím, ale věděla jsem, že to prostě musím udělat tak, jak to cítím, že nemohu jít proti sobě. A jak to dopadlo? Můj porodní příběh si můžeš přečíst tady.
4. Těhotenská jóga
Jóga byla součástí celého mého těhotenství. Naslouchám svému tělu a v těhotenství to bylo ještě intenzivnější. A tak jsem postupně své lektorování jógy korigovala a byla jsem vděčná, že jsem mohla učit až do 8. měsíce těhotenství. Svou jemnou praxi jsem si dopřávala až do porodu a cítila jsem, jak se mé tělo krásně připravuje.
Velmi mi pomáhaly také dechové techniky, nejen uvolnit tělo, ale i mysl.
Věřím, že jógová praxe měla velkým podílem vliv na to, že jsem se během těhotenství obešla bez nevolnosti, zvracení nebo otoků nohou. Cítila jsem se skvěle až do konce. Jedinou zastávkou pro mě byla bolest sedacího nervu a ta se úžasně vyřešila pobytem ve tmě (ano i s miminkem v bříšku).
5. Meditace a afirmace
Ve své jógové praxi jsem se hodně věnovala také nastavení své mysli. V myšlenkách člověk snadno sklouzne do bahýnka a plácá se tam, ale já věděla, že z bahna může vyrůst lotosový květ. A tak jsem se často pouštěla do meditací a zkoumala jsem, co se skrývá za mými strachy a pochybnostmi.
Nebo jsem se ladila na miminko, jehož pohlaví pro nás bylo překvapením až do konce (nebo vlastně do začátku). Často jsem děťátku do dělohy posílala skrze vizualizaci něco příjemného. Představovala jsem si, jak je tam obklopené jako v měkoučké peřince, mechu nebo na lehounkém mráčku, posílala jsem mu tam různé květiny nebo barvy.
Později jsem si napsala také afirmace, které jsem měla na očích a kdykoliv přišla slabší chvilka, hned jsem si je připomněla. Hodně jsem si s formulacemi hrála, aby opravdu vycházely z toho, co cítím a jak to potřebuji. Často jsem si je opakovala a vizualizovala jsem si celý průběh porodu.
Mou oblíbenou audio nahrávkou byly afirmace k porodu od další úžasné porodní asistentky Aničky Kohutové.
6. Jak si přeji porodit své dítě?
Přirozeně. Láskyplně. Bezpečně. Přemýšlela jsem nad různými detaily, zkoumala jsem informace a představovala si, jak by to mohlo vypadat. Velmi se mi ulevilo, když jsem si vytvořila své porodní přání. Bylo potřeba se zamyslet, prozkoumat priority, zjistit fakta a nacítit se. Jedna věc je, co si přeji, druhou věcí však zůstává rutinní postup, který je zaběhnutý v našich porodnicích. A tak jsme se s manželem rozmýšleli zda-li a proč:
- nechat dotepat pupečník
- prožít bonding
- podat vitamín K perorálně
- (ne)umývat miminko
- a řadu dalších detailů
Dalším faktem je, že si něco přejeme, plánujeme, sníme o tom a pak má s námi příroda trošku jiné úmysly. A tak jsem se opět ladila na tu představu nechat si dveře otevřené, ať přijde cokoliv.
7. Raději do lesa než na internet
Dříve naše maminky a babičky neměly tolik informací, co dneska máme my. Možná výhoda, možná nevýhoda. Každopádně jsem se musela naučit ty informace vybírat a taky pouštět. Taková schopnost se hodí, protože nevyžádaných rad se prostě pár najde.
Najednou, když máte bříško se kolem vyrojí různé těhotenské a porodní histerky, ehmm… pardon historky. A lidi vám fakt začnou hladit (bez dovolení) břicho, což je fajn zkouška hranic. =) A tak se začnete dozvídat, co smíte a nesmíte. Moje nejméně oblíbené věty začínaly slovy: „No, počkej až…“ Dost trefně to na videu vystihly holky 3v1.
K tomu, abych byla klidnější, jsem potřebovala informace. Ale zároveň jsem se velmi snažila naladit na svou intuici a propojit obojí dohromady. Musím však přiznat, že vlivem takového oblaku strachu, který je kolem těhotenství a porodu, jsem se čas od času nechala strhnout a převládl rozum nad mým vnitřním pocitem. Příště bych méně četla na internetu a byla víc v lese. Co však rozhodně stálo za přečtení, byly následující knížky:
Zdravé těhotenství, přirozený porod od Ingeborg Stadelmann – slova téhle laskavé německé porodní asistentky mě prostě pohladily po duši. Tahle knížka se pro mě stala během těhotenství biblí. Autorka doplňuje faktické informace o příběhy z praxe. Opírá se o bylinky, aromaterapii a homeopatii. Co víc si přát?
Znovuzrozený porod od Michella Odenta – ach, četla jsem o porodech a říkala si…no jasně, tohle je přeci normální (ale bohužel ne v našich porodnicích).
Aby porod nebolel od Lucie Suché Groverové – o napojení se na sebe, o ženské síle, tahle knížka mi dodala odvahu.
Koncept kontinua od Jean Liedloff – útlá knížka, která sice pro ně není spisovatelsky zajímavá, nějak se mi nedobře četla, ale poselství od indiánů je úžasné…naslouchat své intuici a důvěřovat dětem.
Tvoje dítě jako šance pro tebe od Zdeňky Jordánové – o tom, jak obrovskou sílu mají rodiče. O souvislostech. Knížka má vlastně dvě linie…v jedné sledujete souvislosti sebe a svých rodičů a v druhé sebe jako rodiče. Hodně zajímavé.
Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort – tuhle knihu jsem četla už pár let zpátky a hodně mě ovlivnila, inspirativní rozhovor s Naomi vede Jarda Dušek v Duši K.
Poznej svého marťana od Marka Hermana – velmi lidsky a vtipně popsaný svět našeho vnitřního dítěte – marťana.
8. Jde se do finále
Poslední týdny před porodem je zajímavý čas. Je to přechod. Už jsem nelektorovala, ale ještě jsem nebyla mámou. Kdykoliv porod mohl přijít, ale nebyla jsem to já, kdo by to mohl ovlivnit. Nastala doba, kdy jsem si často opakovala mantru: DŮVĚRA A TRPĚLIVOST.
Obrovskou radost mi dělalo vyprat a vyžehlit všechny ty pidi věcičky a pořád jsem se podivovala nad tím, že už brzy budeme mít doma někoho tak malinkého.
Velmi jsme si s mužem užívali náš čas ve dvou a vyráželi jsme na výlety, večeře a procházky. Hodně času jsme trávili spolu a ladili vše potřebné, nejen to materiální, ale i atmosféru u nás doma.
Pár týdnů před porodem jsem si vytvořila takový malý rituál. Ráno jsem meditovala nebo cvičila, pouštěla jsem si afirmace, uvařila jsem si čaj z maliníku a slupla lžičku namočeného lnu. Dvakrát jsem si vyzkoušela i Aniball, abych zjistila, že to bude fakt fuška. A dopřávala jsem si také bylinnou napářku. To byl můj oblíbený relax.
Na radu jedné porodní asistentky jsem si každé ráno dávala studenou sprchu. Ne proto, že bych sebe nebo mimčo potřebovala otužovat, ale proto, abych si zvykla zvládnout něco, co není úplně nejpříjemnější. (Zrovna tahle technika mi při porodu neskutečně pomohla).
9. Předporodní rituál
Cítila jsem, že potřebuji být ve společnosti žen. Potřebovala jsem jednoduše jejich přítomnost. Přála jsem si s nimi užít čas ještě 2v1. A chtěla jsem sdílet, podpořit a dopřát si rozmazlovací odpoledne pro sebe. Pár týdnů před porodem jsem tedy pozvala své nejmilejší, aby mi požehnaly k porodu a prožili jsme tak společně nádherný předporodní rituál, který mě nádherně posílil a dodal odvahu.
Co jsem se během těhotenství naučila?
- Že strach je potvora a dokáže křičet pořádně nahlas.
- Že důvěra ve své tělo, v intuici a důvěra miminku dokáže jakýkoliv strach zkrotit.
- Že je v pořádku říct ne autoritám. (Např. když jsem odmítala vnitřní gynekologické vyšetření.)
- Že je potřeba se obklopovat lidmi, kteří jsou naladění na podobné vlně a neztrácet svou energii s těmi, kteří to mají jinak.
- Že nemusím nic obhajovat a vysvětlovat, že já jsem zodpovědná za své rozhodnutí.
- Že těhotenství je naprosto přirozená věc a pokud dušička chce zůstat, zůstane.
- Že těch 9 měsíců je magický přerod ženy v matku muže v otce.
- Že je fajn spolehnout se na selský rozum a míru, tedy rozuměj „všeho s mírou“.
- Že ten tvoreček uvnitř ví, proč si nás vybral.
A tak milé ženy a budoucí maminky, užijte si taky těch kouzelných 9 měsíců. Je to opravdu kouzelný čas, kdy příroda přesně ví, co se děje, stačí důvěřovat.
