Možná už jsi taky zažila pocit, kdy tě emoce zmrazí. Jako by se na nějakou dobu zastavil čas a my se ocitneme v takové pochmurné smyčce negativity, sebeobviňování, pláče a beznaděje. Tělu se nechce vůbec nic, jít do práce, uvařit si čaj nebo vlastně vůbec vstát z postele. Jako kdybychom najednou měly černé brýle a všechno je špatně. Ne, všechno není špatně. To jen my jsme si vybraly zrovna tyto myšlenky. Z tohoto tunelu vede cesta ven. Podívej se na 4 tipy, které ti zase rozzáří úsměv na rtech:
Negativní emoce jsou katalyzátorem změny.
1. Zastav se
Zastav se, než tě zastaví tvoje tělo! Dopřej si péči o sebe průběžně a nejeď až na doraz. Jestli na sobě cítíš příznaky nespokojenosti, únavy nebo smutku (i když se všechno zdá být na první pohled v pořádku), tak se ZASTAV a prozkoumej, co se děje.
V józe takové pozorování praktikujeme běžně. Nasloucháme našemu tělu, když se usadíme na podložku a sledujeme, co se uvnitř odehrává. Tak se posaď i ty, teď, na pár minut. Stačí zavřít oči…co cítíš uvnitř? Vnímej svůj dech, tlukot svého srdce, příjemné místa ve svém těle i místa, kde může být tlak nebo nepohodlí. Jenom sleduj, co se uvnitř odehrává. Výborně!
Těchto pár minut denně, které věnujeme svému tělu, nás můžou ochránit před „pádem“. Tu ti totiž tělo řekne: „Hele, dneska jsem vážně unavené, potřebuju, abys vypnula počítač a šla si lehnout o dvě hodiny dřív.“ Nebo ti intuice napoví: „Tuhle nabídku, neber, nevím proč, ale nemám z toho dobrý pocit.“ Je na nás, zda-li volání našeho těla vyslechneme.
2. Uvolni své emoce
Zablokované emoce způsobují nemoce. Znáš to na sobě? Škoda, že o tomhle nás ve škole neučili. A jaké vzory si bereme z rodiny? Jak jsme si mohli dovolit projevovat smutek a slzy nebo vztek či nervozitu? Třískalo se u vás doma dveřmi nebo se spíš věci zahrabávaly pod koberec. Uf.
No a jak to teď máme my? Jak bychom to dnes v dospělosti potřebovaly? Jak vyjádřit své emoce tak, aby to nebylo zraňující pro nás, ani pro okolí. To je vlastně taková každodenní jógová praxe. A hlavní myšlenka, která mi v hlavě zní, je:
„Žij v souladu sama se sebou. Projevuj se podle svého srdce.“
- Máš chuť plakat? Plač.
- Máš chuť být sama? Buď.
- Máš chuť jít do lesa a křičet? Křič! Křič tam zplna plic a vydej ze sebe všechno to, s čím si nevíš rady!
- Chceš bušit do polštáře? Prosím.
- Potřebuješ se ze všeho vypsat? Do toho!
Hledej v sobě cestu, jak být při vyjadřování emocí laskavá k sobě i ke svému okolí. Není moudrým řešením emoce v sobě schovávat ani je vyblít (pardon) na naše blízké. Začni u sebe a zkoumej, jak to potřebuješ. Nezapomeň na první krok, zastav se a své emoce si pojmenuj. Pomůže ti to uvědomit si, co se děje.
3. Udělej změnu
„No, tak super.“ Možná si říkáš, že tohle je rada nad zlato, ale čti dál a věřím, že k tobě přijde přesně to, co má.
Občas se v tom bahýnku musíme vymáchat. Vždyť i ten nádherný lotosový květ roste z bahna. Vnímám, že všechno má svůj čas, a že některé věci prostě nejde uspěchat. Někdy to naše rozhodnutí vykročit z bahnité tůně může trvat pár dní (a nebo mnohem víc než jen pár). A někdy to všechno prostě zraje mnohem déle. Co je ale důležité, je naše rozhodnutí, že nechceme zůstávat v nespokojenosti a nesouladu.
Nedovol, aby tě tvoje negativní emoce zmrazili.
Pokud cítím, že něco není v pořádku nebo jsem v situaci, která mi nevyhovuje, mám na paměti slova od Eckharta Tolleho (klidně si ji přečtěte vícekrát):
„Situaci, která ti nevyhovuje, můžeš: změnit, přijmout nebo z ní odejít.“
Víš, že změna se vám nejlépe bude dařit na začátku vašeho cyklu? Ve fázi Panny (tedy po ukončení tvé menstruace), totiž přichází víc energie a motivace, která vám vydrží mnohem déle.
4. Buď k sobě laskavá
Tuhle část mám fakt moc ráda. Na místo sebeobviňování, že máš zase mizernou náladu nebo že jsi něco nezvládla, se pojď opečovat. Co ti udělá dobře, co byste potřebovala? Každá z nás má ráda něco jiného a tak prozkoumej, co tě vyvede z pochmurných emocí:
- Vyspat se. To je něco, co na mě funguje dost dobře. Prostě ráno moudřejší večera.
- Pohyb. Tak to je rozmražovač emocí jako dělaný. Stačí jóga nebo procházka. Jo, stojí za to se přemoct a zvednout zadek z postele, i když se nám fakt nechce, ale jakmile se tak stane, hurá! Tělo se rozproudí, něco se začne měnit, ať už je to rytmus dechu nebo naše myšlenky. Pohyb je jeden z kroků ke změně.
- Zavolat nejlepší kámošce nebo ségře. Totiž, když své starosti vyslovíme nahlas, ledacos si můžeme uvědomit a vidíme nové souvislosti. A říká se taky přeci „Sdílená starost je poloviční starost.“
- Teplo. Tohle teda zabírá taky dost dobře. Teplá vana, kde si člověk může poplakat. Nebo taková sauna, která vám prohřeje celé tělo a uvolní ho. Tohle rozhodně patří k mým oblíbeným aktivitám.
- Nechat věci na chvilku jen tak plynout a dopřát si odstup. Prostě se na tu naši starost na chvilku vykašlat a místo toho dělat něco, co ti fakt udělá radost.
- Dobré jídlo. Ale opravdu dobré. Zajdi si do oblíbené restaurace, klidně i sama nebo si uvař něco, co zbožňuješ. Nemám teď na mysli zajídání emocí jídlem, ale pohýčkání se všemi smyly.
- Psychoterapie. Nenechej to zbytečně zajít daleko, a když to tak budeš cítit, vyhledejte chápavého odborníka, který ti pomůže najít příčinu strastí. Čím dřív je prostě začneme řešit, tím dřív je můžeme změnit.
Přeji ti, abys tahle doporučení potřebovala, co nejméně. Abys sis uměla najít svůj střed a zůstaly v harmonii v různých situacích. Přeji ti, ať jsou tvoje emoce pro tebe jako nádherné květiny na vaší cestě.
PS: A co tobě pomáhá nezamrznout ve svých emocích? Klidně se poděl v komentářích.
Zdroje:
- Benettová, B. Emoční jóga: Jak tělo může uzdravit mysl. DharmaGaia, 2015.
- Hrabica, J. Co nám tělo říká aneb Po stopách emocí. Hrabica, 2007.
- Moorjani, A. Musela jsem zemřít. Knižní klub, 2013.
- Tolle, E. Moc přítomného okamžiku. Pragma, 2016.
