Čas letí jako voda. Dokáže protéct jako písek mezi prsty. Čas jsou peníze. Čas není nafukovací. Hrozně to zase uteklo. Den má jenom 24 hodin… A spoustu takových frází dokážeme vymyslet, snad abychom našli výmluvu nebo omluvu, že NEMÁME ČAS.
Byly doby, kdy jsem měla tři práce. Říkala jsem si, jak jsem dobrá, že to všechno zvládám. Nechala jsem si nalepit řasy, abych se ráno nemusela malovat (nebyl na to čas). Jídlo v poklusu. Ve volné chvilce jsem doháněla to, co mám ráda, a tak rychle na bazén, šup 50 bazénu. Když už jedu, tak i tady. Aha, kafe s kamarádkou, jo jasně, ale rychle (byla jsem tam vůbec pro ni?). Jeden zážitek střídal druhý, ale bylo jasné, že toto tempo nebude mít dlouhého trvání.
Naštěstí jsem si to uvědomila dřív, než přišly větší potíže v podobě panických atak, depresí nebo vyhoření. K tomu všemu bohužel náš super rychlý a výkonný životní styl směřuje.
Přemýšlím, kde se v nás bere tahle výkonnost. Vím, že u mě je to jasně potřeba zavděčit se. Starý vzorec z dětství, který mi dává zabrat ještě dnes. Být hodná holka, aby maminka neměla víc starostí než má. Kde se to v té dětské hlavičce vezme, taková potřeba? A tak je potřeba se hezky učit. No jedna dvojka na vysvědčení, kruci. Mohly to být samé jedničky. A taky se starat o mladší sestřičku. Jsem už přeci velká holka. Jeee, škola, jupííí. Ehm..aha, takže já zjevně nejsem tak šikovná jako dvě copaté holky v první lavici. Aha, kroužky a tak pojďme jich vyzkoušet, co nejvíce a to máme hudebka, výtvarka, tanečky, keramika, žurnalistika a JÓGA (ještěže tak!). Honem, rychle, ať to stihneme.
A tak jako se ta malá školačka snažila být dokonalá, aby ji snad měli ostatní víc rádi. Tak ale dneska já svůj vzorec měním. Jsem dospělá a já jsem teď zodpovědná sama za sebe a já se rozhoduju o svém životě. A jedno z mých rozhodnutí je:
Je na čase zpomalit!!
Nechci, aby pod nálepkou aktivního života, byla vevnitř vyprahlost. Abych si ani nestihla prohlédnout fotky z jedné dovolené a už jet na další. Nechci přicházet domů vyplivnutá a nemít čas na své milované. Nechci mít tisíc aktivit, ale přitom si je neužít naplno, protože už místo tančení přemýšlím, jestli stihnu vyprat, než si půjdu zaplavat.
Přeji si zpomalit. Velmi mi v tom pomohlo uvědomění, že jsou situace, ve kterých konáme, a pak jsou situace, ve kterých jsme. Jééé. Nádhera. A já věřím, že když jsou tyto dvě polarity vyrovnané, pak jsme i my v harmonii. Mě to tak funguje. Jednoduše mám ráda čas na vstřebání zážitků, získávám tak nadhled a uvolnění. V těch chvílích, kdy se zdánlivě nic neděje, přichází spousta inspirace. A hlavně pohár energie se doplňuje! Velmi mě v tom učí můj manžel, který mi nedávno řekl. „Víš, co mám fakt rád? Nespěchat.“ Nastavuje mi krásné zrcadlo k mé ohnivé povaze. A tak nespěcháme spolu. A popravdě jemu to jde mnohem lépe. A já si čas od času znovu vyletím svou rychlostí k výkonu, kde si rychle uvědomím, že takhle NE! A zase se navracím k pomalosti a klidu.
Chceš zvýšit svůj výkon? Zpomal.
Buď offline.
Buď s milovanými.
Dýchej pomaleji.
Uvolni se.
Nechej se inspirovat v ebooku zdarma 7 kroků k uvolnění těla a zklidnění mysli. Nespěchej a pojď si užít nádherný den. Ne až dopíšeš diplomku, ne až dokončíš projekt, ne až najdeš partnera, ne až budou děti o kus větší, ne až! TEĎ!
Měj krásný a pomalý den,
Alice
