Cítila jsem, že tuhle zkušenost potřebuji. Přála jsem si zažít společnost blízkých žen a cítit jejich podporu. Ke konci mého těhotenství jsem se chtěla nechat opečovat a pohýčkat. Zavolala jsem proto své nejmilejší
k předporodnímu rituálu.
Nikdy předtím jsem podobnou událost nezažila, věděla jsem a cítila, co potřebuji. Odvážila jsem si o to dokonce říct. Nechala jsem se inspirovat spirituály dalších žen a požádala jsem mé blízké přítelkyně, abychom spolu strávily společné odpoledne.
Setkali jsme se u nás doma a já připravila prostor k rituálu. Doprostřed obýváku jsem rozprostřela šátek s kruhovou červenou mandalou a vytvořila jsem oltářek s květinami, svíčkami a minerály. Těšila jsem se, že prožijeme nádherný čas společně. Doufala jsem, že to bude obohacení nejenom pro mě, ale i pro všechny ostatní. Kromě svých přítelkyň jsem pozval a také mojí maminku a tetu. Moc to pro mě znamenalo, že přijely ženy z různých koutů a chtěly mě podpořit.
Jak rituál probíhal?
Jedna z mých kamarádek, Anička, byla tak hodná a ujala se role průvodkyně. Po přivítání jsme se posadili do kruhu a začaly jsme sdílet naše porodní příběhy. Připomínaly jsme si to, jak jsme se narodili. Bylo to silné, dojemné, smutné a obohacující. Byly to příběhy staré 20, 30, 40 a dokonce i 50 let. Zazněly příběhy, které nás posunuly v našem vnímání zrození. A vlastně pouze moje maminka, byla jediná z nás, která rodila. Věřím, že jsme se sešly přesně tak, jak to bylo potřeba, a že zaznělo to, co mělo zaznít.
Byla jsem neskutečně dojatá, když mi má maminka říkala, že v den kdy jsem se narodila se její srdce rozšířilo a ego šlo do ústraní. Teď po porodu mého syna chápu, co tím myslela. Každý z příběhu byl silný a nám docházely různé souvislosti. Byli jsme si vědomé toho, že je naše narození nás velmi ovlivňuje.
Příprava na novou roli matky
Nastala rituální část odpoledne. Mým přáním bylo, abych cítila podporu k porodu. A věřila jsem, že mě rituál podpoří při vstupu do nové role.
Stouply jsme si do kruhu. Ach, ještě pořád cítím tu sílu. Vzala jsem do rukou červenou bavlnku a obvázala si ji okolo zápěstí. Poslala jsem ji dál a to stejné udělaly všechny ženy, až se náš kruh spojil. Zůstaly jsme na okamžik propojené touhle červenou nití a já jsem věděla, že na mě myslí, že myslí na to miminko, které se k nám chystá, a že mám přejí vše dobré. Pak jsme bavlnku přestřihly a každá jsme si ji zavázaly okolo ruky. Zůstala tam všem až do porodu, jako připomínka toho, že prožívám důležitou chvíli v mém životě, a že na mi ženy mohou posílat energii a podporu.
Já jsem si tu bavlnku nechala ještě i v šestinedělí, tak nějak jsem cítila, že ji ještě potřebuji a stejně to vycítila i milá Anička. Děkuji ti!
Pak jsme po kruhu nechaly kolovat sklenici s vodou. Všechny ženy mi popřály tak, jak to cítili a své přání pomyslně vložily do té vody. Pohár jsem nakonec vypila. Takto to zní možná příliš…ale pro mě to bylo tak krásné. Mnohokrát jsem totiž během těhotenství zaslechla: „Hele, všechny to zvládly, tak ty to zvládneš taky.“ Ale tohle nejsou slova, která vám mají dodat odvahu a zbavit vás strachu. Mé milé však volily slova plné lásky a pochopení.
Svou láskyplnou podporu pak daly ještě do slov ale tentokrát na papír. Lístečky jsem si schovala a přečetla ve chvíli, kdy jsem to před porodem nejvíc potřebovala. Bylo to v okamžiku, kdy už jsem měla po oficiálním termínu a v porodnici na mě začali tlačit kvůli vyvolávání porodu. V ten okamžik mi ta jejich slova pomohla, věděla jsem, že to dopadne přesně tak, jak má.
Součástí rituálu byla také cesta – spirála vytvořená z šátků. Na této cestě opět stály milé sudičky. Kráčela jsem do středu. Šla jsem krok za krokem ke své nové roli matky a loučila se s jedním obdobím svého života. Na cestě jsem se zastavovala u každé z žen a tentokrát jsme dovolily našim očím, aby řekly vše potřebné. Podívaly jsme se na sebe, objaly jsme se a já došla až do středu, kde stála moje maminka…ukáply nám slzy. „Ano, stává se ze mě máma, mami, děkuji ti.“ Říkala jsem si v duchu. Ach. A pak cesta zase zpátky jako připomínka šestinedělí.
Osvěžující pohýčkání
Dostala jsem naprosto skvělou masáž. Úplně jsem se oddala a nestihla jsem vnímat nic jiného než příjemné hlazení a laskavé doteky všech šesti žen. Uvnitř mi na chvilku problesklo: „Zasloužím si to vůbec?“ No jasně, že ano!! Kolikrát ještě budu těhotná, za pár týdnů budu svou energii dávat novému tvorečkovi, tak je potřeba mít dostatek energie pro sebe. Na závěr, aniž by zaznělo jedno slovo, moje milé ukončily svou péči položením svých dlaní na mé břicho. Cítila jsem nádherné teplo a obrovské požehnání pro mé miminko od šesti úžasných sudiček. Děkuji vám!
Jak vnímám, že mi rituál pomohl k porodu?
- Cítila jsem, že v tom nejsem sama. Že mám podporu blízkých žen a vnímala jsem, že se na ně můžu kdykoliv obrátit. Napojení. Podpora. Pochopení. Žádné odsuzování nebo hodnocení. To jsem potřebovala.
- Jsem šťastná, že součástí byla moje máma. Díky rituálu jsme se na sebe ještě více naladily.
- Porodní oltář s nádhernými dárečky od holek zůstal v našem obýváku ještě celé šestinedělí a kdykoliv jsem se na něj koukla, dodal mi sílu.
- Bylo pro mě zajímavou lekcí říct si o to, co potřebuji. Moje úžasná ségra, která se postarala o rok dřív o mojí vědomou rozlučku se svobodou, byla v zahraničí, takže jsem si prostě tentokrát sama řekla o to, co potřebuju. Chvilku mi to připadalo troufalé, ale teď už vím, že nebylo. A těším se, až si o takový rituál řeknou mé milé, až zažijeme to propojení znovu, při vítání další krásné dušičky na tento svět.
Milé nastávající maminky, pokud to tak cítíte, dopřejte si tenhle nádherný zážitek také, zasloužíte si to a vaše miminko také.
